Historie
O obci
Zdejší obec je již připomínána ve 12. století, že patří poddaností ke kapitole sv. Víta, kterou mezi jinými obcemi daroval král český kapitole na hradě pražském. Proboštství sv. Víta v Praze odedávna se těšilo přízni panovníků českých, býval probošt kancléřem královským a nebyl-li jím, stál jistě blízko královského dvora. O zboží Volyňském, prvotně knížecím a královském nemáme určitých zpráv. Zdá se , že buď za Přemysla Otakara II. nebo za Václava II. věnováno bylo městečko Volyně s 20 vesnicemi proboštu sv. Vítskému, v jehož držení se dosud nalézá. Mezi těmito vesnicemi byly i Nišovice - v roce 1390 platili Nišovice proboštu z 10 lánu (1 lán 60 korců). Všech těch 20 vesnic, patřících proboštu v 15. století platilo kromě platů z krčem a tržného 228 kop 28 grošů českých, 220 korců pšenice, tolikéž žita, 290 korců ovsa, 700 slepic, 960 vajec, 15 beránků, 15 hus a 15 sýru.
V roce 1436 prodal král Zikmund zboží Volyňské za 1000 kop pražských grošů Přibíku z Klenového. Bylo ujednáno, že kdykoliv složí kapitola ujednanou sumu, panství bude zpět na kapitolu převedeno. V roce 1462 za krále Jiřího z Poděbrad vyplatil zboží volyňské Jošt velkopřevor ve Strakonicích.
Kolem roku 1580 skoupil panství Adam Chřepický z Modliškovice, jeho rodu náležely Nišovice do roku 1645.
V Nišovicích byla také tvrz, dnes kde stojí č. 11 "u Drábů", kterou vypálil v roce 1598 Vlach ze Březí - rytíř na březské tvrzi.
V letech 1680 řádila ve zdejším okolí cholera a tak zde byly postaveny dvojí Boží muka, kulatá cestou do Volyně a druhé na Chumanů poli na spojovací silnici ku státní silnici. Říká se také, že u nich mohou být pochováni francouzští vojáci, kteří zemřeli roku 1742 morem.
Ve Volyňské matrice se mezi roky 1618-1628 uvádí jména občanů v Nišovicích - Ouředník, Karas, Šefelín, Hodonický, Tkadlec, Šídlo, Hraše, Chuman, Hájek, Holín, Kuttál, Bače, Tulák a Tomec.
Kolem roku 1700 vylo v Nišovicích celkem 25 usedlých, 22 mělo pole a 3 byli bez polí, dle tohoto vesnička malá a díky průchodům vojsk také chudá. Všechno zdejší obyvatelstvo se živilo zemědělstvím a povoznictvím. Dráhy ani jiná doprava nebyla, takže takový povozník jezdil celé měsíce, aniž by přijel domů
V roce 1786 (podle Schallera) měly Nišovice 36 domů. Dle pana děkan Holýho v létech asi 1800-1830 měly již Nišovice 39 čísel.
Rozloučení Černětic a Račí od Nišovic r. 1870
V roce 1875 dostavěl Joáchym Miniberger z Volyně pobočnou továrnu na kůže v Nišovicích na Tuláků louce, zároveň koupil i Tuláků mlýn, továrnu držela rodina až do roku 1922. Pracovalo tam v první světové válce asi 200 lidí.
V roce 1890 zde žilo v 62 domech 447 obyvatel.
V roce 1900 měla obec 461 obyvatel a dalších několik desítek lidí mělo k obci své domovské právo.
S amostatnost obce končí v roce 1974, kdy byla začleněna do správy města Volyně .
V roce 1991 se obec na základě referenda opět osamostatňuje.